Dneska vítr chladí,

je bouřková noc,

plechovky zemí pádí,

není jich však moc.

Větve stromů chrastí,

mávají na pozdrav,

vzduchem létají kamínky

a já jdu bez obav.

Měsíc jasně září,

je právě v úplňku,

v kalendáři říjen,

nečeká doplňku.

Vítr nese vůni,

spadlého jehličí,

kolem kterého občas,

radostně profičí.

Kapky deště shůry,

padají stále víc

a na útvarech kůry,

už není suché nic.

Já promočen až na kost,

přicházím na most

a vidím řeku dravou,

jak říká budeš potravou.

A podívám se vzhůru

a vidím letící,

obrovskou noční můru,

pouze noci patřící.

Pak vidím záři blesků,

krajících oblohu,

nezbylo už stesků,

já z toho nemohu.

Nemohou z té noci,

už není pomoci,

budu spát jen přes den,

díky noci nemoci.