Dílo #11876 |
Autor: | AZALIN |
Datum publikace: | 05.12.2004 18:57 |
Počet návštěv: | 734 |
Počet názorů: | 2 |
Hodnocení: | |
Prolog |
Předem upozorňuji, že tímto dílkem nechci nikoho poučovat nebo snad o něčem přesvědčovat. Nemá ani žádné literární ambice, takže se omlouvám za poněkud primitivní rýmy.. |
|
Probuzení duše v sedmi obrazech |
1. Probouzí se zlehka duše. Nejdřív kráčí, snad i kluše, vzlétnout ale nemůže.
Rozkvete-li růže z rána trpělivě zalévaná, zemskou tíži přemůže.
2. Barvou květu z broskvoně necháš-li se provonět, učiníš tím mnoho.
Nikdo přece nebrání, aby pravé poznání zůstalo jen touhou.
3. Duše koná přípravy, sílí její představy, poráží své stíny.
Obrazy si maluje, nový chrám si buduje, zbavuje se špíny.
4. Sílí duše v těle. Opatrně, směle přistupuje k prahu.
Střez se jeho strážce, střez se nitra vládce, čistou měj vždy snahu.
5. Stojíš v bráně bolesti, ošklivosti, neštěstí, vidíš sebe sama.
Když máš v duši čisto, pro lásku vždy místo, nemůžeš se zklamat.
6. Myšlenky své uchopit, vůli v klidu procítit, usilovat tiše.
Myšlenkami proplouvat, bytostmi se odívat, hudbu světů slyšet.
7. Zalévá-li trpělivě, s rozumem a nikdy snivě duše růži svoji,
jako sestra ptáka vzlétne nad oblaka, zemi s nebem spojí. |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'AZALIN', 05.12.2004 19:17.
Názory čtenářů |
07.12.2004 10:11
Bix
|
* |
15.09.2005 16:02
Naja
|
1 druhá část je fakt dobra.... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|