...tak výrazný a přitom jemný pohled. Jak snoubení anděla s vojákem jak souznění růže s trny, jak sladké polibky hořkého loučení. Jak  sražena k zemi a utěšována jemnými doteky. Jsi ďábel, jsi anděl? Kdo vdechl do tvé duše život a nechal tlouci tvému srdci? Kdo postavil tebe, silného a mocného do mého osudu? Jak můžeš pouhým svým pohledem rozechvět celé mé tělo? 

...rty pak spojené v polibku, zmámené vůní tajných snů, zcela jsou tobě oddány. Spoutáni slunečním paprskem, slyšíc tlukot srdcí svých, šumění křídel motýlích,… pohlcen, ponořen už nelze vrátit zpět