na střeše navzdory mým snům
se usídlila samota
sbalila celý tenhle „Dům“
do kufru pana Godota
kdo na zeď čerta maloval
kdo kresbu krví podepsal
možná ten stín, co miloval
když Slunce zaplavilo mysl
jen tma teď vládne v pokoji
u dveří nikdo nestojí
a stín se nocí s kufrem válčí k úsvitu
nedáváš lásko žádný smysl