| Dílo #67769 |
|---|
| Autor: | pedvo |
| Datum publikace: | 08.04.2013 18:51 |
| Počet návštěv: | 265 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | 1 1 |
| Prolog |
|---|
Toto dílko jsem musel rozdělit na dvě části, protože prý má přes 60000 znaků. Word mi sice napočítal jen něco přes 30000, nicméně maminka a zdejší editor mají vždycky pravdu a tak jsem se přizpůsobil. |
|
| O pár štípaných 1/2 |
Tento příběh se odehrál v době, kdy ještě nebyly rozšířeny mobilní telefony a člověk se mohl dovolat z venku jen z telefonní budky (většinou), kdy policie a zločin skutečně stály na opačných stranách hranice zákona (většinou), Romové tu byli jen ti starousedlí a dalo či nedalo se s nimi vyjít jako s každým druhým (většinou) a všelijaké výtržnosti se obešly bez krutého násilí (většinou).
O PÁR ŠTÍPANÝCH
Rona, Ronová (Rodiče, mladí – 35,34), Věra (Dcera, 16), Iva (Dcera, 14)
Zvoník, Zvoníková (Rodiče), Jirka (Syn, 17), Mirek (Syn, 15)
Hůlka, Hůlková (Rodiče), Honza (Syn, 17), Dana (Dcera, 16)
Pasíř, Pasířová (Rodiče), Vašek (Syn 17, sebejistý, cílevědomý)
1. a 2. Policista (Mladí), 3. Policista (Starší), několik dalších policistů
Baroš, Barošová, (Rodiče, Romové), Gita, (Dcera, 16, málo snědá, výrazně hezká),
tři Gitini mladší sourozenci, (Různě staří)
Tři dívky (Kamarádky Dany a Gity)
Gonsová (Hodně tmavá Romka, 45)
1. a 2. Rom, skupina Romů (U aut), Romka ve skupině, Rom ze skupiny
Učitelé a maturanti (Na plese), další návštěvníci plesu
Hoši a dívky (Na srazu v hospodě), většinou maturanti z plesu
Starší policista a starší Rom (U výslechu)
1
Odpoledne, na ulici. Od nějakého zábavního podniku se rozcházejí skupinky mladých lidí. Zaznívá: „Ahoj, tak příště, zavolej… apod.
Poblíž stojí policejní auto.
Od podniku se přibližují Honza, Věra a Vašek.
Honza (Trochu odbočí, jde těsně kolem auta a plácne dlaní do blatníku): „Obušku, z pytle ven!“
Rozlétnou se dveře u auta a vyběhnou 1., 2. a 3, policista.
1. a 2. Policista s obušky běží k Honzovi, ženou ho před sebou a každý ho několikrát přetáhne.
3. policista jen postojí a pak si zase sedne k volantu.
Honza se krčí a běží k přátelům.
Věra (Vyděšeně, přiškrceným hlasem): „Nechte ho, nechte ho!“
Vašek jen vytřeštěně zírá, neschopen slova.
Policisté se vracejí k autu a nasedají.
1. policista (Ještě se otočí): „Anis´ nemusel říct: ,Zpátky do pytle‘!“
Vašek (Rozhodně vykročí): „“Tak tohle tedy nemůžou!“
Honza (S pokřiveným úsměvem, zastavuje Vaška pohybem ruky): „A houby, vždyť oni nijak netlačili.“
Vašek (Zarazí se): „Tak co se tak šklebíš?“
Honza: „No, pár jich štíplo, to jo.“
Věra: „Ale vypadalo to hrozně.“
Vašek: „Však sis to vykoledoval, ty kopyto z pakoně, co tě to napadlo?“
Honza: „Srandičky, no.“ Ještě se otočí a zahrozí policistům pěstí.
Jeden z policistů to zahlédne a zamává obuškem, vystrčeným z okna.
2
V bytě Zvoníkových. Zvoníková něco kutí u kredence, Zvoník v křesle čte noviny, Jirka sedí u stolu s učením, Mirek, také u stolu, skládá nějaký modýlek podle časopisu.
Jirka: Stejně ti to nebude fungovat, ty dovedo!“
Mirek: „Bude, když na to nešáhneš.“
Jirka: „To letadlo ti taky nelítalo.“
Mirek: „To taky nebylo lítací, to mělo jen někde stát, nebo viset na zdi.“
Jirka: „Jediný, co ti šlo, že padák padal, ale zavřenej.“
Mirek: „Protože jsi na něj šáh! Co vezmeš do rukou…“
Zvoníková: „Tak ale! Než se zase do sebe pustíte! (K Jirkovi): „Musíš ho pořád tak pošťuchovat, Jirko? Kdybys mu raději nějak pomoh!“
Mirek: „To by mi měl kdo pomáhat! Ať si raději sedí na rukách, umí akorát kecat.“ (Pak dodá): „A radit. V tom je ale přeborník.“
Chvíli je ticho a každý se zabývá tím svým.
Mirek (Váhavě): „S tím kecáním bys ale poradit mohl, člověče.“
Jirka: „Vida, jak je moudrej brácha najednou dobrej. Svěř se, chlapče, rád tě poučím.“
Mirek: „No já jen… když tak kecáš s holkou, o čem vlastně, aby to nebylo blbý.“
Jirka: „To je jedno.“
Zvoníková: „Snad trochu brzo, Mirečku, na takový starosti, nezdá se ti?“
Jirka: „Když tě bere, tak můžeš plácat co chceš, a jak se jí nezdáš, tak je ti to stejně na nic.“
Zvoník (Zjevně zbystřuje)
Jirka: „Jo, kdo umí vykecat i tohle…“
Zvoník: (Skočí synovi do řeči): „Co by říkal? Já jsem ho slyšel, když potkal tady na schodech tu holku Ronovic.“
Zvoníková: „Věrušku?“
Zvoník: „Jo, tu Věrku. Prej: ,Kdy mě svedeš?‘!“
Zvoníková: „Jirko!“
Jirka: „No co, normálně sranda.“
Zvoníková: „Co si to děvče o tobě pomyslí?“
Zvoník: (Odkládá noviny a zvedá se z křesla): „Co by si myslela?“ (Napodobuje poskakování mladého děvčete, mává pomyslnou kabelkou): ,Já teď nemám čas!‘, takhle, no.“ (Rozhlíží se a zase si sedá.)
Zvoníková: (Obrací oči vzhůru, nechápavě vrtí hlavou, polohlasně pro sebe): „Kdy mě svedeš, chm.“
3
Podvečer, v bytě Ronových. Rona, Ronová a Iva sedí u stolu a jedí. Přichází Věra.
Ronová: „Že už jdeš! Nandej si.“
Iva: „Věro, toho tvýho frajera prej zmlátili policajti, jó?“
Věra: „To není žádnej můj frajer, ty káčo!“
Rona: „Kdepak, naše dceruška kouká tady o patro vejš.“
Iva: „To není pravda!“
Rona: „Kdo mluví o tobě?“
Věra: „Chá, potrefená husa! Mireček se ti líbí, co?“
Ronová: „Tak jak to bylo? Iva přilítla, že Honzu zmlátili policajti.“
Věra: „Tys to viděla, jo?“
Iva: „To né, ale slyšela.“
Věra: „Ale to jenom tak. On jim plác na auto a zavolal ,obušku z pytle ven‘ a oni ho prohnali pendrekama, jen tak. Ale vypadalo to hrozně, to jo.“
Iva: „Prej ho zmlátili a pak ho tam klidně nechali.“
Věra: (Nandavá si jídlo, dává si na stůl a sedá si. Mezitím hovoří): „Nechali ho tam, no co taky jinýho? Nic mu nebylo, tak co. Ještě jsme se zdrželi u kolotoče, proto jdu později.“ (Dává se do jídla. Ještě dodá): „Taky Vašek s náma byl.“
4
U Hůlků. Trochu honosnější, v rodinném domku. Prostorná kuchyň s jídelnou. Hůlková chystá večeři.
Hůlka (Přechází po místnosti sem a tam): „To už byl čvrtej! Čtyři telefony, že mi kluka seřezali policajti a kluk nikde!“
Hůlková: „Asi to nemohlo bejt tak strašný, když ho pak ještě viděli u kolotoče.“
Hůlka: „Aby člověk hlídal děti před policajtama, holka je taky kdoví kde!“
Hůlková: „Dana je v kurzu.“
Hůlka: „Na ten se taky podívám!“
Hůlková (Pohlédne z okna): „Tamhle už jde. Za chvíli ho tady máš.“
Hůlka: „No sláva, to se něco dozvíme.“
Je slyšet otevírání a zavírání dveří. Přichází Honza. Zdraví.
Hůlka: „Tak mladej pán je doma! No povídej, jak to bylo?“
Honza: „To jako co?“
Hůlka: „No s těma policajtama.“
Honza: „Ale nic…“
Hůlka: „Nic, jo? V jednom kuse telefon, že tě někde seřezali, a ty řekneš nic!“
Honza: „Ale opravdu nic, to bylo jen jako, já přece nemůžu za to, že ti lidi volaj.“
Hůlka: „Jenže to je samý co s tím udělám. Já přece nemůžu nechat mlátit svýho kluka.“
Honza: „Vždyť mě nemlátili.“
Hůlka: „Jo? A čeho je město plný? Jak bych vypadal, kdybych s tím nic neudělal. Zejtra se to rozjede, ti budou koukat.“
Honza (Rychle do sebe hází sousta): „Já si ještě někam musím skočit.“
5
Podvečerní ulice. Honza polo běží, pak je ho vidět, jak se vyptává policejní hlídky u auta, policisté mu někam ukazují, Honza odbíhá.
6
Stejná policejní hlídka, která měla výstup s Honzou. 1. a 2. Policista stojí vedle auta, 3. Policista sedí u volantu. Přibíhá Honza.
Honza: „Já vás nemoh najít.“
1. policista: „A hele, tak jaká to bude, stolečku prostři se?“
Honza: „Táta šílí, prej vám zařídí průšvih, jakej jste ještě neměli, on je schopen zpunktovat já nevím co!“
2. policista: „Tak synáček si stěžoval!?“
Honza: „ A houby, lidi mu to volali, že prej jestli si to nechá líbit a on místo aby je poslal do háje…“ Rezignovaně mávne rukou.
1. policista: „Vo pár štípanejch…“
3. policista: (Z okénka): „Ty seš Hůlků, co?“ (Bere do ruky sluchátko radiotelefonu).
Honza kývne.
Chvíli je vidět, jak 3. Policista hovoří telefonem. Pak kývne hlavou a položí sluchátko.
3. policista (K Honzovi): „ Ke kterýmu doktorovi chodíš?“
Honza: „K Syrovýmu.“
Je vidět, jak to 3. Policista opakuje do sluchátka, pak kývne hlavou a odloží sluchátko.
3.policista: „Nasedáme, prohlídne tě náš doktor, a náš starej mezitím sežene Syrovýho. Zajedem k němu a on tě prohlídne taky. A máme průser jak barák, ale od našeho starýho. Tak co?“
Honza to odkýve, mezitím už s oběma policisty nasedají do auta. Rozjíždějí se.
7
V policejním autě.
3. policista: „Ten teda prskal do tý vysílačky, já snad mám mokrý ucho. Už to věděl, volalo mu to plno lidí. Čekal prej jenom, co mu řeknem my. Chce hlášení o zákroku.
Honza: „Takže i kdyby táta neblbnul…“
3. policista: „Takhle to bude nejlepší.“
8
U Hůlků v bytě. Hůlková si čte časopis. Místností procházejí Dana, Gita a další tři dívky. Loučí se, umlovají se napříště. Odcházejí. Dana jde zpátky.
Hůlková: „Danuško, to romský děvče…“
Dana: „Klidně říkej Cikánka, ona umí česky.“
Hůlková: „Jistě, já jen, jestli ji dobře znáš.“
Dana: „Ale mami, vždyť ty máš taky kamarády mezi Cikánama, paní Gonsová je černá jak bota a jak si s ní rozumíš!“
Hůlková: „Taky se s ní dobře znám. Já ti přece neříkám, aby ses s ní nekamarádila.“
Dana: „Na ty ostatní se neptáš, jestli je znám!“
Hůlková: „Nemusíš se hned tak ježit. A taky nevíš, jaký problémy mají Gonsovi s příbuznejma. Když se sjedou a začnou vyvádět…“
Dana: „To teda vím, od jejich Lojzy, ale ten to líčí jako parádní zážitky.“
Hůlková: „Jo, protože to po nich nemusí urovnávat po sousedech. Ty to děvče znáš z kurzu?“
Dana: „Do kurzu chodí taky, ale znám ji ze školy. Přistěhovali se do toho baráku, co bydlej Koulovi.“
Hůlková: „No jo, Koulovka povídala, že se k nim stěhuje nějaká romská rodina, jenže to už je dýl. Měla nějaký obavy, ale od tý doby už nic neříkala.“
Dana: „Tak dva měsíce.“
Hůlková: „Takže už ji znáš?“
Dana: „No jó, pořád, ona je dobrá.“
Přichází Hůlka. Zdraví, Hůlková a Dana také. Hůlka si mezi řečí odkládá, přezouvá se, vyndavá nějaké věci na psací stůl a sedá si.
Hůlka: „Co mi ten náš pacholek vyved! Já na něj večer čekám, že mu řeknu, že dneska jdeme k doktorovi aby ho prohlíd. Mladej pán přitáh až někdy v noci, tak já mezi tím volám Syrovýmu, že k němu přijdem. A že nějaký modřiny musí najít, ať se snaží. Copak může bejt takovej habán bez modřin? Vždyť sportuje! A víte, co mi řekl? Že ho prohlíd už před hodinou! Že u něj byl s policajtama! Dokonce sepisovali protokol. A jejich doktor ho prohlíd taky. Takhle mi náš pán podráží nohy. Měl jen pár zastaralejch podlitin. Žádný výraznější hematom. Takhle je to v protokolu. O nevýrazných hematomech ani slovo. A ty by mohly bejt čerstvý. Tak už jsem na něj nečekal, vždyť bych ho musel utlouct.“
Dana: „Ale, a pročpak?“
Hůlka: „ Sebere se a nechá se prohlídnout, abych nemoh nic dělat.“
Dana: „Ty jsi chtěl, aby se nechal prohlídnout u doktora a on se nechal prohlídnout u doktora. To je teda lumpárna.“
Hůlka: „Já jsem to měl zařídit!“
Hůlková: „Ale vždyť by na něm stejně nic nenašel, tak co?“
Hůlka: „Třeba jo, u těch podlitin si mohl nechat pro sebe, že jsou zastaralý.“
Hůlková: „To bys chtěl, aby podváděl? Aby lhal jen kvůli tomu, že ty sis umanul?“
Hůlka: „Jak to umanul? Víš, co já slyším v jednom kuse? Že mi kluka zbijou policajti a já to nechám bejt?“
Dana: „Nikdo ho nezbil.“
Hůlková: „A co kdybys jim řekl, že tvůj syn si takový věci umí řešit sám? Ať si ti tví kolegové utírají svejm dospělejm dětem zadky sami!“
Dana: „No já nevím, posledně jsem ho učila dělat kličky na botách. Je schopný a snaživý.“
Hůlka: „Kde vůbec je?“
Hůlková: „Volal, že přijde později.“
Dana: „Vsadím se, že se zas někde pere s policajtama. To je taková sociální choroba. V rodinách bídně situovaných kriminálních živlů – bylo to v ňákým filmu.“
Hůlka: „Já si to stejně oběhnu co a jak. Aspoň vědět to musím, to mi snad dovolíte.“
9
Řeka, na ní sem tam loďka pramice. Na jedné Jirka. Mává, ke břehu přibíhá Věra. Jirka připlouvá, Věra si sedá proti němu.
Věra: „Romantiku jsi zvolil, paráda.“
Jirka: „Já už jsem duše taková.“
Věra: „Romantická?“
Jirka: „To ani ne, ale volím prostředí přiměřený situaci. Úbor taky. S tebou na loďky a do drogových doupat přiměřeně zchátrám. Na tvrdou muziku jedině v řetězech a sichrhajsky v uších.“
Věra: „Pletací dráty v nozdrách. Vzkaž mi, přijdu se podívat. Kravatu nosíš?“
Jirka: „Motýlka.“
Věra: „Že tě vždycky vidím v džínách a triku.“
Jirka: „Jak říkám, přiměřeně situaci.“
Věra: „Aha, tak to jo. Hele, víš, že se váš Mirek líbí mojí ségře? Jednou kvůli němu dokonce vyprskla, hošík se nezdá.“
Jirka: „Jeho bráchovi se zas líbí její ségra.“
Věra: „To jsi řekl moc pěkně. Diplomaticky. Jste jen dva, jako my, abych si teda byla jistá?“
Jirka: „Jo, leda že by levoboček. A on se mě ptal, mezulán, o čem si povídat s holkou, aby to nebylo blbý, ale to už je dost dlouho.“
Věra: „Cos mu poradil, to mě zajímá.“
Jirka: „Přece ti neprozradím taje svýho šarmu. Mimo to, když si takhle povídám s holkou, tak jsi vždycky u toho. Snad víš, o čem si povídáme, ne?“
Věra: „Zajímá mě, cos řek jemu, mně nemusíš nic prozrazovat.“
Jirka: „Stejně jsem zachoval tajemství. Ale táta se do toho vložil, že slyšel, jak na tebe volám, kdy mě svedeš.“
Věra: „Jo, a potom jsi svedl ty mne.“
Jirka: „Nno… taky si přiznej ňákou zásluhu.“
Jejich loďku mezitím míjí jiná, také mládenec s dívkou. V mládenci poznáváme 1. Policistu, je ovšem v civilu. Přátelsky se zdraví s Věrou, Jirka a policistova dívka také kývnou na pozdrav.
Jirka: „Kdo to byl?“
Věra: „Jeden ten policajt, co měli ten výstup s Honzou.“
Jirka: „Ty ho znáš?“
Věra: „Vždyť jsem tam byla kolikrát vypovídat, jak to bylo. Hoši z toho maj ňáký řízení.“
Jirka: „To jsem tenkrát o něco přišel. A vždyť šlo o blbost, ne? Jenom nějaký divadýlko.“
Věra: „No jo, ale to oni nesměj. Že si měli uvědomit, jak to vypadá.“
Přejde se na 1. policistu s dívkou.
1. policista: „To není on, ten jede támhle, myslím. Tohle byl asi její kluk.
Blíží se dvě loďky, v jedné Honza u vesel, proti němu Dana a Gita. V druhé tři dívky, které jsme viděli s Danou a Gitou u Hůlků.
1. policista (Dívá se pozorněji): „Jo, to je on. To je jeho ségra, s ním.“
Dívka: „Ta černá?“
1. policista: „Nó, ty… Ta je těch novejch Cikánů.“
Míjejí se s Honzovou loďkou, 1. Policista se zdraví s Honzou a Danou.
1. policista (K Honzovi): „Tak co, ukážeš se?“
Honza: „Jo, ale nebude něco ten váš šéf?“
1. policista „To je dobrý, říkal, že můžeš i kouknout do knihovny, když budeš chtít. (A ještě, už přes kus vody): „Prej to byl první pendrekovej tanec, kterej byl aspoň trochu k něčemu dobrej.“
Děj zůstává u Honzy.
Gita: „Kde se máš ukázat?“
Dana: „On chodí k policajtům, i když nemusí, víš?“
Honza: „Trochu jsem tam očumoval a ono je to zajímavý, víš?“
Dana: „Nakonec se k nim ještě dáš a budem mít v rodině policajta.“
Honza: „Nemysli, že mě to nenapadlo.“
Gita: „Ten druhej tam chodí taky?“
Honza: „Kterej druhej?“
Dana: „Ona myslí Vencu.“
Honza: „Jo, někdy, ale on toho má víc, ale taky ho to zajímá.“
Gita: „Čeho má víc?“
Honza: „Hraje šachy a pořád něco kutí a študuje. A spolu chodíme na basket.“
Gita: „Holky taky choděj na basket?“
Honza: „To víš že jo, přece!“
Gita: „To vím že jo, ale jestli tady je taky basket pro holky, to není všude.“
Honza: „Jo, ale moc jich není. A co furt vyšetřuješ? Tak se k nim přihlaš, budou jedině rády.“
Dana: „On se totiž Vašík na Gitu nenápadně vyptával, jako teď ona na něj. Asi mu padla do oka, naše černá perla.“
Gita: „Náhodou na minulý škole jsem chodila do basketu, ale tady to není.“
Honza: „Je, ale ne při škole.“
Tři dívky v druhé loďce jim trochu ujely. Volají: „Neflinkejte se, zabrat, jedem!“ Honza se trochu opírá do vesel a jedou za nimi.
Honza: „Vždyť tamhle Jitka tam chodí.“
Gita: „Jitko!“
Dívky se otáčejí a jedna volá: „No?“
Gita: „Prej děláš basket, jo?“
Jitka: „Nó, proč, chceš se přidat?“
Gita: „Já ho hrála, tak co by ne? Kdy a kde?“
Jitka: „Pozejtří, hned ze školy.“
Dana (Ke Gitě): „Neztrácíš čas, to je fakt.“
Gita: „Vždyť už jsem tu přes tři měsíce, dávno jsem mohla hrát.“
Dana: „Ale já myslím Vaška.“
Gita: „Ále…“ (K Honzovi): „Stejně hrajete jindy než holky, ne?“
Honza: „No jo, ale chodíme si fandit. A stejně jsme kolikrát pohromadě, neboj, však si spolu i zahrajete.“
Mezitím se loďky vzdalují.
10
U Pasířů v bytě. Pasíř sedí u známek a rovná si je pinzetou v albech. Pasířová má před sebou sušenky a dívá se na módní přehlídku ve ztlumené televizi. Vašek čte nějakou odbornou kriminalistickou knihu.
Pasířová: „Vašíku, ty teď čteš samý takový divný knížky…“
Vašek: „Dostal jsem se s Honzou policajtům do knihovny, tak do toho koukám. A je to zajímavý, to se člověk dozví, co vůbec netušil.“
Pasíř: „Správně, synu, zajímá tě vše, co jest, jak pravil Čapek.“ (Dělá rukou rozmáchlé gesto, v ruce stále drží pinzetu) „Čím širší okruh poznání, tím zodpovědnější přístup k výběru povolání, jak jsi pravil ty. Máš už nějakou představu, ptám se já. Okruh poznání máš jako hrom.“
Vašek (Trochu váhavě): „Já bych asi k těm policajtům. Víš, do školy.“
Pasíř (Teatrálně): „Policejní akademie!“
Pasířová (Ustaraně): „To snad ne, Vašíku.“
Pasíř (Vstává a stále gestikuluje): „Ano. Jsou to ochránci práva. Spravedliví se k nim utíkají a lotři utíkají před nimi, li-tu-jí-ce svých činů.“
Pasířová: „Honzíka tenkrát ztloukli…“
Vašek (Důrazně): „Neztloukli.“
Pasířová: „Kdoví, jak to bylo.“
Vašek: „Vždyť jsem stál u toho!“ (Ukazuje kousek před sebe): „Takhle jsem na to koukal.“
Pasíř: „A nepomoh jsi mu.“
Vašek: „Ale to nešlo! To trvalo snad dvě vteřiny. Uběhli pár metrů a šli zas zpátky.“
Pasíř: „Aspoň kopnout do holeně jsi ho mohl. Vdyť je to sebranka! Na slušnýho si troufnou, ale darebáka nechaj. Jestli se s ním nespolčej.“
Vašek: „Před minutou jsi říkal pravej opak.“
Pasíř: „To záleží na úhlu pohledu. To je ta dialektika života.“
Pasířová (K mužovi): „Hele, asi na mne budeš muset dejchnout.“
Pasíř (Pohybem ruky naznačuje ženě, aby počkala a hovoří k synovi): „Vyřešil jsem dávnou filozofickou otázku jediné pravdy. Má každý svou pravdu, nebo je opravdu jediná? Nuže, pravda je jediná a to pro každého jiná.“
Pasířová se pomalu zvedá a blíží se k muži. Přibližuje svůj obličej k jeho.
Pasíř: „Co bys ze mne měla cejtit? Byl jsem na filatelistický burze.“
Pasířová: „Na sucho jste tam neseděli.“
Pasíř: „Musel jsem namáčet jazyk, víš co to je, olízat takovejch známek?“
Pasířová: „Známky opilosti, ty jo, ty vidím. A hlavně slyším.“ (K Vaškovi): „Vždyť je to nebezpečný, na jednu stranu máme radost jak prospíváš a na druhou zase takovýhle starosti.“
Vašek: :Kdybych neprospíval, měli byste zase jiný starosti. To je taky dialektika života.“
Pasířová: „Napřed to děvče a teď tohle.“
Vašek: „Mami!“
Pasířová: „Já vím, Gita je hezká a hodná, ale mne by nikdy nenapadlo, že bys… Pořád mi to leží v hlavě.“ (Ustaraně): „Že bysme měli v rodině Cikány.“
Pasíř: (Už bez gest a sedě u stolu): „Ještě si ji nebere.“
Pasířová: „Ale copak nevidím, jak na sebe koukaj? Vždyť pro sebe dejchaj, nejsem slepá!“
Pasíř: „No, ona Gita je krásná holka, a ani není tak moc tmavá.“
Vašek: (Káravě): „Páni rodičové!“
Pasíř: „Já jenom, že by ze sebe klidně mohla dělat ňákou Španělku, nebo Italku, Lorenová taky není žádný blonďátko. Nebo že je z Brazílie!“
Vašek: „A proč ne, že je z Indie? Tam by se i domluvila.“
Pasířová: „Já vím, když s ní člověk mluví, tak si to ani neuvědomí. To je jako ti Gonsovic kluci, ti taky vyrostli mezi váma.“
Pasíř: „Co příbuzenstvo, žijou taky slušně, jako Barošovi?“
Vašek: „To já nevím, copak se jim montuju do rodiny? U nich doma je to jako u nás, trochu prostší.“ (K matce): „Ale naklizeno mají jako ty; když teda neřáděj děti. Ty můžou roztahat co chtěj, a pak je tam binec, to jo.“
Pasířová: „Ale ona má nějaké zájmy, viď? Aby nebyla jenom tak…“
Vašek: „No do toho basketu chodí, co já vím. Tam odtud ji znám, přece. A náhodou válí. Holky si jí ceněj, hrajou líp, co je tam Gita.“
Pasířová: „Že ono se pak na ni přece jen může koukat jinak, než jen jako na nějakou Romku. Víš, že já jsem na ně nikdy nekoukala skrz prsty, ale kdyby aspoň to mínění k nim nebylo tak odmítavý.“
Vašek: „Tak jestli proti ní nemáš nic jinýho, než co tomu řeknou lidi…“
Pasířová: „Ale to nemám proti ní!“ (Klade si ruku na hruď) „Chraň Pánbůh!“
Zvoní telefon. Vašek je nejblíž a zvedne ho.
Vašek (Do telefonu): „Pasíř junior. Jo. No. Tak jo, já už jdu.“ (K rodičům): „Jdu do kina.“
Pasířová si povzdychne.
Pasíř: „S Gitou.“
Vašek: „Jo, mají nějakou návštěvu, tak prej radši chce bejt z baráku. Ještě si tam dáme zmrzlinu, máme plno času. Jirka a Věra jdou s náma.“
Pasíř: „To je taky dvojice. Ona je takový trdlo, mně tak aspoň připadá, od malička.“
Vašek: (Už se v předsíni obouvá): „Prosím tě, když jsi byl malej, tak Věra ještě nebyla na světě!“
Pasíř (Vyskakuje a běží ke dveřím): „Od jejího malička, blboune!“ (Pomalu se vrací) „To je kus koně, ten náš kluk!“
|
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'pedvo', 11.04.2013 12:25.
| Názory čtenářů |
09.04.2013 23:41
 josefk
|
to je mazec |
11.04.2013 10:38
 fungus2 |
|
11.04.2013 12:29
pedvo
|
josefk - Podle smajlíka soudím, že je ten mazec míněn pochvalně.
fungus2 - Vidíš to až na tip, to mě těší.
Pánové, moc děkuji. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|