Čas je nemoc.

Kůň se stal pomalejším.

Auto však rychlejším.

Kam se verše poděly.

Čas nám je vzal.

Nyní je rychlejší.

Dospíváme a on nám jen a jen utíká.

Ba přímo nám před očima drze kmitá.

Sedíme u vrat po práci a s děckem musíme si hrát, či dát další dávku prát.

Čas je krutý.

Klouže jako slimák mezi prsty.

Nedá nám na vybranou a plánuje za nás.

Bdělost je jedinou naší zbraní.

Ta všechny rány zhojí a dovolí nám přemýšlet.

Stanou se z nás po té noční sůvy.

Zemřeme mladí. Zemřeme...pro ČAS!