překročils řeku, už není cesty zpět
  spěch kopyt potvrdí sliny z huby koní
  tvůj otec zmírá, řek bys, že příliš mladý kmet
  vítr chce slzy a sedlo kůží voní

  lesíkem bříz se čtvery nohy ženou
  tak málo řekli si nezdární otec a syn
  teď čáru rodinnou v půli přetrženou
  dohání v odletu nevyřčená z vin

  jen chvíli posedět, podržet ruku rukou
  v očích se dočíst, co říct lze jenom teď
  tajně a stydlivě dvě stejná srdce tlukou
  dvě sucha na rtech, ve vlasech jedna šeď

  překročils řeku, kde rozvodněné břehy
  studnici pocitů v duši nepřebernou
  kde jizvy bolavé, tam nadosmrti stehy
  už z dálky na vížce plápolat vidíš černou