II. Chameleon v akváriu neví, že je Barbie v Riu. Velký karneval se chystá, pro něho prý není místa… Každý má svou pestrou masku, žádná však nepředčí krásku sedící na hřbetu slona. Co získala, ví jen ona… Barbie však chce pořád víc i když slon už nemá nic. On pod její váhou těžce supí, nad hlavou mu chtivě krouží supi… „Bože, to je otrapa! Oblek samá záplata. Kabelka mi nejde k očím! Spáchal na mě těžký zločin! Chce snad, bych se znelíbila, z řady hvězd se vytratila? Slone, jsi tak strašně nudný! ke mě vůbec nejsi vhodný. Splýváš s barvou ulice, nemáš ani střevíce! Najdu si krásnější masku, bydlo přitom nedám v sázku…“ Hustým davem září neon. Jakpak se má chameleon?...
III. Ten, sotva zví, kde je kráska, do Ria ho táhne láska. Žlutá, růžová, či hnědá, ošálit se vůbec nedá, třeba z polovice obarví si líce.
…Na hřbet slona vyškrábal se ztěží, jenom Barbie, ta je stále svěží. Královnou všech srdcí je tu stále, utápí se v pokrytecké chvále…
Její štíhlé ručičky vytahují rybičky ze záludných sítí…“ De Janeiro svítí, pochodně a ohňostroje, světlem pádí koně z Tróje…
Kráska hledí nasupeně na tvora v bohaté scéně. „Co tu dělá chameleon? Snad i za to může ten slon! Kazí mi můj image pracný, drahý, moderní a vzácný! Holllywoode vzdálený, mizí můj ráj na zemi! Oba stojí za bačkoru, nedostanu se nahoru! Vztekem brečí kráska, vytrácí se láska, rozmazané oční stíny… Maybelline není bez viny... |