| Prolog |
|---|
Inspirováno filmem Elema Klimova "Idi i smotri" a románem Laskavé bohyně.
"...jak dokázaly moderní dějiny, za určitých daných okolností dělá každý nebo téměř každý to, co se mu řekne..." |
|
| Dívej se |
Příteli
Z týla slyším zvony
Mžik světla co nám mění směr
Nebe se kácí ze své vzpěry
Pod vahou těch jež osaměli
Dáma jde v černém
Její spony
Rozpadají se v bílý štěrk
Jak sype popel mezi živé
Ty !
Jen se dívej
Jen se dívej
Uviděls
Anděl ve vteřině
Do hlíny vepsal tisíc jmen
V krojidle krev co zaschlá špína
Však v povinnosti není vina
A bez viníka není zločin
Ač spár se táhne po krajině
Jen zvedni oči
Zvedni oči
Uviděls
Anděl ve vteřině
Do hlíny vepsal tisíc jmen
Jak kusy masa spadlé na zem
Čekají hluchá na obraze
V němž sirný vítr rozfoukává
Ohavná hnízda podél cest
Víra je larva smrtihlava
Tak vstaň
A jdi
A dívej se |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'PrastenejKralik', 20.08.2012 20:37.
| Názory čtenářů |
21.08.2012 06:50
 Andrew Maxwell
|
vlastěn to neni vubec špatně napsaný, ale je to totál depresoň, ne jasoň, teda ona v tom asi neni deprese, ale depresivně to působí, asi jako náš svět, když se na něj chce člověk dívat takhle |
21.08.2012 09:00
 PrastenejKralik
|
Dík za zastavení. Není to pohled na svět jako takový, ale na svět v určité situaci. Klimovův film stojí za to vidět, ačkoli s depresí třeba počítat; není vizuálně zdaleka tak explicitní jako jiné kusy, psychologicky je ale (subjektivně) přebíjí. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
