KVALITNÍ NÁHRADA

              Zdědil jsem chalupu na konci vesnice,

              býval tu domov můj každičký srpen.

              Sem já jsem jezdíval k dědovi, k babičce,

              přes dvorek u hnoje boudička z prken.

              Ve dveřích srdíčko, na stěnách hřebíky,

              a na nich pro toho, kdo si tam sedá

              z Rudého práva jsou řezané aršíky;

              tak, jak si zaslouží, říkával děda.

              V almaře našel jsem takzvanou Knihu knih,

              pročetl jsem ji a velmi se divím:

              Mnoho slov, zdá se mi, a samý rozpor v nich;

              moc krve, nářků a hrozby všem živým.

              Přečtu ji podruhé, navzdory nesnázím,

              snad se mi vyjeví nějaký význam;

              list, jenž mi nedá nic na hřebík narazím,

              klidně se k nevíře v ta slova přiznám.

              Po listu list je teď ke stěně upoután,

              svorně se všechny už na hřebech tísní.

              A v tuhých deskách, jež nakonec v rukou mám

              zůstala samotna jen Píseň písní.