| Dílo #70009 |
|---|
| Autor: | Alter Ego |
| Datum publikace: | 05.01.2016 13:05 |
| Počet návštěv: | 461 |
| Počet názorů: | 4 |
| Hodnocení: | 2 1 2 |
| Nijakost |
|---|
| Prostovlase postávám na zahradě svého domu. Obyčejnost se nese větrem spolu s pylovými zrnky, stejně jako zvuky divoce dorážejících psů. Kape mi z ruky krev, kape mi z očí množství slz. Někdy musíš jít i sám proti sobě, někdy si přeješ nebejt člověkem, jen na chviličku. Béžová škoda 105 se řítí ze svahu a žena v její kabině si nepřeje vůbec nic. Proč si vlastně něco přát. Doba dneška je stejná jako doba zítřka. Plyne si a my se vytratíme. Nezávisle na slzách, na větru, na vlastnictví čehokoliv. Každý krok je možností. A celá nádoba našeho života je nakonec naplněna po okraj variantami, které jsme použili. Naleju ti čaj. Přestaneš hrát na piáno a přijdeš ke mně. Zemřeme spolu a toto naše rozhodnutí není naším rozhodnutím. Chodívali jsme do Kotěšovské zahrady a nechávali vítr pohazovat větvemi. Větve jsou jako my. Napojené na celek, který není konstantní. Rádi jsme se držívali za ruce a mlčeli. Vědomé mlčení postrkuje myšlenky zcela jiným tempem než vědomé mluvení. Posuny v čase nás nedokážou ukotvit na jednom místě. Jediné, co nás ukotvuje, je touha být ukotveni. Dolévám ti čaj. |
|
| Názory čtenářů |
05.01.2016 17:52
 bh
|
ažsemse zakuckal... prej...
"nádoba našeho života naplněna po okraj...."
kde se to v tobě bere šmarja :-)
mi vyvstane ihned ucpanej záchod... po okraj naplněn... jemináčku!
. |
08.01.2016 10:28
Alter Ego
|
děkuji, pane brunel :-) |
27.01.2016 18:06
 Wopi |
|
30.01.2016 12:12
 Andromeda
|
též mívám podobně zamotané myšlenky.... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|