Jdou nohy. Jedno je pes a druhé člověk. A kapradí a kopřivy. Štěrk křupe a slunce tahá za tričko, že už nejpozději zítra bude vedro. Mám sladko v puse. Mmm, maliny. Pohár. Rackové. Jejich řehotavý posměch. Mraky. A pořád jenom mraky a slunce, které nenechají oslnit mé oči. Pojede loď a nesmí nikde zastavit.
Pán v modrých kalhotech utahuje šrouby. Lekl se. Naprosto zbytečně.Budete si ho vážit o to míň? Jeho sestra mu koupí odpoledne nové šaty a pak si zajdou do starého kina. Posedí na sedadlech. Takové sedadlo vnímá minulost.
Stará žena pije z flašky. Dívám se jí na krk, jak polyká. Za války zažila hodně ponížení, ale i radostí. Má ve Francii příbuzné, kteří ji ale k sobě nechtějí kvůli penězům. Od řeky je cítit zápach shnilého rákosí. Na břehu leží velká vzorkovaná pneumatika. Kolem jdou nohy, jedno je pes a druhé člověk.
Šicí stroj došil před třiceti lety. Teď leží na kolejích. Nikdo už nebrečí.