Caolas Tharasaigh |
Slunce propadlo skrze mraky a těsně nad linií ostrova pokládá paprsky na hladinu jako cestu po níž nelze přejít ------------ Mraky ztratily třetí rozměr a získaly paletu starce Tiziana jejich majestátné kýly pokoveny zlatem a cínem a přece tiše procházejí přes skály horizontu ------------ Široký písek po zrnkách plavený krásný jako hoblovaný stůl jako třísky se zadře do kůže a bude dlouho, dlouho citlivý |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Quoniam', 18.08.2005 09:57.
Názory čtenářů |
18.08.2005 08:35
Mat
|
Hmm....obraz jak z galerie |
18.08.2005 12:57
Hester
|
maluješ * |
31.08.2005 14:45
hermit
|
3. sloka - super
2. sloka - jedno skovo je mi tam navíéc, ale ndeřeknu které
1. sloka - slunce mraky ostrov paprsky cesta hladina - z tohohle čtyři hutné verše nevykoveš, každé z těch slov má už implicitně v sobě nekonečno, šest nekonečen je jako to bezbřehé nic, co umořilo osla, tedy mě. ;-)
celek - ... tak a tak. :-) |
31.08.2005 16:01
hermit
|
sorrry za přeclipy ;-) |
01.09.2005 09:06
Nimwen
|
* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|