Své činy ,

dobré, zlé

a  bezbarvé zbabělostí

už zase sčítám s večerem.

V tom tichu hlučí výčitkami

na prahu doby postní.

Kupí se sliby vyřčené,

jež  nelze splnit,

ani vzít zpět.

Snad v tíze skutků minulých

snít lepší budoucnost?

Či lépe zvážit svoji dočasnost

s pečetí logiky,

 nepoznaných souvislostí?

Člověče,

pomni,

že prach jsi

a v prach se obrátíš.

Co vzít na cestu,

když osud sotva pozměníš?