Spoře oděné ticho podvečera

a najednou

rozjímání a splynutí

dunivý rytmus vede nad hlubinu.

Kam jste se poděli všichni

tišší,

pokorní?

Rozšířené oči dychtí po hudbě sfér

a přitom

z křišťálu líně teče euthanásie.

Smích.

Stmívá se na dně sklenky,

večer dohořel jak cigareta k filtru

a můry touží po ohni...