Sněhové květy ticho násobí

a krajina jen tepem srdce zvučí.

Obrysy větví borových

 měkké šero podbarvuje.

Melodie koled,

dětský smích,

hluboko v nitru rezonují.

Opojně.

První hvězda v kovové modři.

Osvobozující posel spásy.

Nedočkavost je v radost

proměněna.

Tajemství.

 Svíce na hrobech předků,

voní tu mráz a vzpomínka.

Vznešenost mše půlnoční

 krví  Mistra vykoupena.

Jak návrat z jiné dimenze,

kde snění splývá s realitou.

Zamyšlená samota,

a všeobjímající láska zní

v pravidelném dechu dětí

akordem ticha.