V krajině dětství mého zase kvetou květy.

Tytéž, co kdysi dávno,

před mnoha lety…

Sněženky i bledule jsou stále na svém místě

a já v myšlenkách jsem náhle vržen zpět.

Mám přece oči stále stejné!?

Jsem ale cizincem v těch místech,

o kterých sním stále častěji,

jako bych se vracel ve svých šlépějích.

Cítím hladký tvar starobylé kliky v dlaních,

chuť ovoce z letitých stromů.

Mám pokušení signálem smluveným

zaťukat na okno

a vykouzlit ten úsměv,

šátkem zarámovaný.

Heslo však znám už jen já…