Jsi černá růže, jsi tyrkysová dlaň kouzelníka, odnímáš bolest a neseš stín. Jsi království hřejivé vidiny tajného prosebníka, a já Tě hladit a líbat smím...
Co zítra?
Jsem černá růže, jsem rozkvetlá vůně bouřlivá vlna na hladině šálku kávy neslazené jsem lidská dlaň položená v lůně jsi slzou v oku jednorožce, v níž jsou mé touhy utopené
Zítra to platí
|