Je křehké stavět zlaté sochy
s piedestaly plné výletních zvratků
město je na nohou do ranních hodin
lidé přece zbožňují honosné slavnosti
tesají do nich oblíbené pózy
tolik pravdy tolik pravdy
až by se brečelo nad ironií osudu
mlčeti zlato povídá se
úzkost je muž – ne sestra ne blízkost sama
je nemožné držet hlavu pod hladinou
a pak lehce plynně dýchat dýchat
jakoby nic jako by zážitek zmizel s nocí
To v polích pak z kapsy
vytáhneš kudlu úzkost je muž
nenávist davu
těkavé oči
mizí v temnu metra
úzkost je muž
já zajatec
| 
