Míjí panelové domy, satelity na špici těchto budov. Míjí takřka opuštěné parky, kde jsou jediným, byť nepatrným zdrojem světla žhnoucí konce cigaret. Lavičky, na kterých sedí mládež, vesele hovořící a kouřící. Skupinka mladých je pokryta tmou, ale on je vidí.

„Slyšíte to bzučení?“, otáže se jedna z dívek přiopilým hlasem.

Ostatní se na chvilku zaposlouchají a posléze přikyvují. On však letí dál. Míjí autobusovou zastávku, na které postávají nervózní bezdomovci a popíjejí krabicové víno. Míjí i starou oprýskanou továrnu, ve které jistě přespávají další lidé bez domova. To ho však nezajímá, pokračuje dál.

A za okamžik spatří svůj cíl. Světlem zaplněné otevřené okno. Vletí do něj. Octne se v pokoji, který by mohl být pracovnou. Ani to ho však nezajímá. Chce jen jedno: krev.

Zaujme strategickou polohu na stole hned vedle počítačové myši. Nevšimne si páru očí, které ho bedlivě sledují. Nevnímá ani stín, vznášející se opatrně nad ním. Jen vyčkává.

A pak – jediný dopad knihy na stůl – nedokáže včas zareagovat. Smrt. Nemíjí ho. Ruka smete mrtvého komára ze stolu.