někdy si zpívám jen tak pro náladu
   pln zvuků, ticha, světa, hladu
   pln zvěstí, které mají vyjít najevo
   otvírám ústa a zvuk jde nalevo
   napravo, zadem, z oken, všude k vám
   co chvíli modlím se, ať není můj zpěv sám

   snad zaslechnu zvuk tříset příčných fléten
   tisíce notiček provléklých jarem, zimou, létem
   ponesou na svých bedrech hlučnou zástavu
   postaví svět, kde ticho křičí, na hlavu
   a jak už bude ten svět na své hlavě
   tak převrátíme i lidi v něm hravě

   a bude zase hezky, lidi se budou bavit prostě
   ne se jen topit v předepsaných posedlostech
   šílenství v tabletkách, tabletech, tablaturách
   zpocené vlasy, maraton vzteku, strachu v nohách
   pak stojej u zdi, čekají, kdo je odstřelí
   a přitom možná stačí, aby viděli

   notiček řádku, jak nesou kolem dobrou náladu
   a každý, kdo je u zdi, ztracen, o hladu
   otevře ústa, nejdřív v  údivu, co se to děje
   pak zkřelhlé prsty natáhne, a už se hřeje
   u táboráku, kde hrajem někdy potichu
   a někdy řveme, s blechou v kožichu

   napravo, zadem, z oken, všude k vám
   co chvíli modlím se, ať není můj zpěv sám