| Dílo #64698 |
|---|
| Autor: | pledge.cz |
| Datum publikace: | 03.06.2011 21:40 |
| Počet návštěv: | 576 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 3 |
| Prolog |
|---|
| Taková normální rodinka... |
|
| Tady se žít vážně nedá |
Asi tak před čtrnácti dny mě postihla drobná mozková slabost, všichni říkají, šetři se, nestojí ti to přeci za to. Ale jde to...
Představte si je pondělní podvečer na začátku tohoto týdne. Přijdu z práce a chci si opravdu odpočinout. Ve dveřích mě přivítá náš kocour a mezi dveřmi proběhne krátký ale o to upřímnější mazlící rituál. Na to se vždy těším, zatím mě kocour nikdy nezklamal…
Tak přijdu domů a s netrpělivostí sobě vlastní, zamířím rovnou do koupelny, zkontrolovat tamní strop. Před týdnem se z něho řinula voda, sousedům o patro výš praskl odpadový svod, v zabetonovaném sprchovém koutě. Před týdnem jsme domluvili, že jen jak se vrátí z dovolené, tak nato vlítne parta odborníků. Asi zedníků či instalatérů, nebo nedej bože všeho do hromady, jak už to dnes bývá. Všichni umí všechno a pak to taky vypadá…
Otevřu dveře, a co nevidím, ze stropu chčije voda, jako v tom oblíbeném chčije a chčije. Strop rozsekaný od úderů kladiva, patrné jsou praskliny, které přitáhly můj pohled. Viděno, že majzlík několikrát projel stropem, až skoro k nám. No budiž, stalo se.
Na podlaze pěti centimetrové koupaliště a voda stále přibývá. To už se nelíbí ani našemu kocourovi, jak je známo, on moc vodu nemusí. Ani se mu nedivím, že po krátkém přivítání zalezl rovnou do vedlejšího pokoje a dělá mrtvého brouka. Napadlo mě, že dělníci nahoře zkoušeli, zda je vše v cajku a pustili vodu jen na zkoušku. Byl slyšet pracovní shon a tak jsem vysušil, tu spoušť co napáchali, a utěšoval se, že se půjdu zeptat, jak oprava pokračuje a co mohu očekávat dál…
Mezi tím jsem předvídal, že oprava toho den už asi skončila, slyšel jsem dupot a rozverný hlahol na schodišti v tom ránu jak se za dělníky zabouchly hlavní dveře do domu. Měl jsem s toho takový divný pocit. Dával jsem si zrovna v kuchyni kávičku. Po chvilce se zase přihlásil neblaze známí zvuk, tentokrát takový dutý. Kapky za stropu padají do lavoru, který jsem pro jistotu připravil, abych se vyhnul povodni. Ze stropu zase chčije a po stěně sjíždí žíla průhledné kapaliny, která troch zavání a končí na dlažbě naší koupelny. To už mě opravdu dožralo, trpělivost mi došla a namířil jsem si to o patro výš, vyzvědět jak to s tím stropem vlastně je…
Buším na dveře, protože zvonek nefunguje. Otevřela mi taková éterická bytost. Děvenka útlá, snad by se schoulila do mé náruče, kdyby bylo zapotřebí. Na sobě měla takový lehonce průsvitný, snad by se dalo říci spací oděv, délkou tak do půlky tenkých stehýnek. Bledá byla, takové vzdušné a vzrušivé to bylo. Jak mě spatřila, skoro omdlela.
„ Tak jak to vypadá s tím sprchovým koutem, slečinko. “ pronesl jsem, ještě s úsměvem na rtu.
„ Dnes tu pánové celý den procovali a před chvílí odešli “ pronesla vítězně.
„ Když odcházeli tak říkali, že už můžu vše používat, že už je vše v pořádku… “ usmála se, ale v zápětí zkoprněla, zřejmě při pohledu na mě.
„ Tak to je divný, vy už máte vše v pořádku a mě pořád ze stropu teče nebo-li (chčije) voda. “ vyvalil jsem na ní bulvy. Spráskla rukama nad hlavou.
„ To není možný.“ vyhrkla.
„ Můžu se podívat. “ vhrnul jsem se do dveří.
Ona ustoupila a pustila mě dál. A tak zírám na jejich rozkopaný SUCHÝ sprchový kout a před očima vidím naší PROCHCANOU koupelnu, kterou jsem před koncem roku pracně oškrábal a nově vymaloval podle přání paní domácí.
„ Pojďte se podívat k nám. “ Hrnu tu slečinku k nám dolů. Běhala jak poslušný psík, což mě zarazilo, co kdybych byl nějaký labil a chtěl jí o patro níž přefiknout, takovou holčičku útlou.
Když viděla tu spoušť u nás, ještě dodala.
„ Pánové, když odcházeli, říkali, že to zítra přijdou jenom zazdít.“ tak tímto mě naprosto dobila.
„ Tak to teda nevím, vidíte to sama. “ utěšuji sám sebe.
„ Tak já jdu ihned volat přítelovi… “ ještě dodala mezi dveřmi, když odcházela. O patro výš bydlí s přítelem, se kterým jsem minulý týden vše řešil. A tak jsem jen trnul, aby zítra pánové nepřišli a vše nezabetonovali…
Okolo osmé přišla Eliška. Ihned mezi dveřmi se mě vyptávala, jak to vypadá s naší koupelnou.Ještě než se stihla zaklimatizovat, tak jsem jí vše dopodrobna vylíčil. Přitom, jí ztuhl obličej a než jsem stihl domluvit, měla na drátě technika, který v domě zajišťuje tyto drobné nehody. Hezky od plic, mu popsala situaci a nebylo daleko k hrubším výrazům. Všim jsem si, že byla nějaká napružená, asi jí někdo v prácí nadzvedl. A tak jsem jako gentleman, vyklidil pozici a nechal Elišku, trošku vydýchat…
Do toho všeho po osmé hodině začal, další stresový faktor. Náš byt má okolo osmdesáti metrů čtverečních a rozléhá se po celé délce domu. Problém nastává o patro výš, s podobného bytu jako je náš, se před lety panu domácímu zachtělo udělat byty dva. Takže v jedné půlce bydlí obyvatelé, kteří nás už skoro dva týdny topí a na druhé půlce, osoba, kterou vám teď stručně popíšu...
Je to mladý okolo třiceti let dospělý muž, alespoň si to myslíme. Shodou okolností se jeho dvě místnosti nacházejí nad naší kuchyní a ložnicí. A háček je v té ložnici. Normální člověk do ložnice chodí spát, když pominu sem tam nějaký ty techtle mechtle. Bohužel nám se občas stává, že si musíme klid na spánek vybojovat. Tento mladík se zřejmě zhlédnul v novém fenoménu dnešní doby, jsou to ty přiblblé a tím nechci nikoho urážet. SuperStár či Česko Slovensko má talent, nebo jak se to všechno jmenuje. Tato začínající hvězda si pořídila před časem kytaru, a nějaký klávesový nástroj a už více jak rok nás obšťasňuje svým ne příliš naladěným hlasem, a to ještě podpořeným karaoke s PC. A tak si představte, že čas od času, když se snažíme, usnou. Najednou se po jedenácté hodině noční začne třást celý strop hudební produkcí tohoto game boye. Toho dne už začal ladit od osmi. Chtěl jsem věřit tomu, že si zapsal za uši, když jsem na něho před nějakou dobou řval, že nemám nic proti jeho produkci, ale ať se na to po desáté večerní raději vysere. Musím říci, že můj nervový výlev na nějakou dobu zabral…
Toho večera si šla Eliška lehnout, už v půl desáté, byla unavená a tak že si odpočine. Ale už hodinu před tím jsme vnímali našeho souseda, jak napodobuje Karla Gotta z šedesátých let. Něco jsem ještě dopisoval. A tak po chvilce jsem i já napodobil svojí milou a odebral se na lože. Vešel jsem do ložnice a uviděl Elišku, jak má studený gelový polštářek na čela v uších špunty od mp trojky, což to mě ani tak nezarazilo. Ale její výraz vypadal, že se každou vteřinou rozeběhne o patro výš a tam všechny postřílí. Bylo to nepřehlédnutelné, a tak jsem z pokoje potichu vycouval. Šel jsem se umyt do koupelny, a přitom tristním pohledu na tu spoušť a hudební orgie, které se odehrávají nad naší ložnicí, jsem se rozhodl. Nemohl jsem jinak, při pohledu na Eliščinu tvář jsem si musel zachovat rvář svojí. Po očistě jsem se vrátil do ložnice, jen ve slipkách a rozsvítil tlumené světlo. Eliška se ke mně otočila.
„ Já tam snad na něho vletím… “ řekla nasraně.
Já už to měl v sobě vyřešeno, jak jsem poprvé vstoupil do ložnice, bylo pět minut před desátou. A tak jsem dal muzikantovi tu dobu, jen než se umyji. Když jsem se do ložnice znovu vrátil, bylo po desáté a tak jsem Elišce řekl.
„ Já tam jdu. “ oblékl jsem si kraťasy a tričko a vyrazil.
Pětkrát jsem musel zvonit, než se milostivý pán uráčil otevřít. Zřejmě si mě musel, pořádně prohlédl v kukátku a pak se odvážil. Každým zazvoněním můj vztek rostl, při čtvrtém už jsem myslel, že budu muset dveře vykopnout. Asi neslyšel při tom soustředění na text další písně. A když tedy otevřel, schytal mojí emoční spršku, přenesenou do slov, z Eliščina obličeje. Když si na to dnes vzpomenu, bylo to dost drsný a nebral jsem si servítky. Schytal to za všechny…
„ Do desíti si klidně hraj, jak chceš. “ supěl jsem.
„ Ale po desátý, se nato už vyser, my jdeme spát a nebudeme do rána poslouchat ty tvoje žalmy.“ to už jsem se celý třásl a stačilo jen málo, abych ho neuškrtil. Nemá cenu dále rozvádět můj monolog. Jen předestřu jeho taktiku.
„ Stačilo mě jen prozvonit na mobil, jak jsme byli domluveni už od posledně… “ pronesl.
„ Já tě nebudu prozvánět na mobil, já to s tebou vyřídím rovnou.“ řekl jsem už značně rozladěn. Jeho taktika byla, že se mi ve dveřích neustále omlouval. Do toho vyběhlo z bytu malé koťátko, mně rovnou k nohám, než jsem si ho stačil pohladit, vzal mi ho z dosahu a tím mě nasral dvojnásobně…
Výsledkem toho bylo, že když jsem se vrátil do ložnice, Eliška mě pohladila úsměvem. V ložnici se rozléhalo božské ticho. Převlékl jsem se a ulehl vedle ní. Po chvilce jsem pronesl.
„ Připadám si jako Michael Dougles v tom filmu, jak chodí městem a postřílí několik lidí.“
Tak jsem se zrovna cítil, jen s tím rozdílem, že jsem nikoho nepostřílel. Ten den byl nějaký zapeklitý, už od rána, jsme řešili několik konfliktů v práci a teď tohle doma. Týden už táhnoucí se povodeň v koupelně a přes více jak rok rušení nočního klidu, s tím, že ráno vstáváme neodpočatí, protože několikrát za noc řešíme tuto do značné míry neřešitelnou situaci. Samozřejmě dá se to vyřešit snadno, dám mu přes dršku a bude klid. Ale co když to bude tak, že já ho bezdůvodně napadnu, protože ostatní nájemníci v baráku si vlastně nestěžují. Asi jim to vůbec nevadí, nebo snad mají strach se ozvat. A tak jsem ještě něco po chvilce dodal a odpovědí od mé milované bylo...
„ Já tě neslyším…“ pronesla.
Zrovna měla na uších svého oblíbeného Péťu Koláře a na mě už nezbylo. A tak jsem rezignoval i na pronášení uklidňovacího projevu. Srdce mi bušilo jako o závod a jen jsem se modlil, aby se nepřihodilo to co před čtrnácti dny. Navštívila mě TIA, to je taková drobná mozková slabost…
Toto zklidnění trvalo asi tak deset minut. Už jsem skoro zabíral. Najednou z ničeho nic, z toho ticha, které se všude rozléhalo, zadrnčel zvonek u našich dveří. Myslel jsem, že se mi to zdá. Eliška rozsvítila lampičku na svém nočním stolku. Zvonek zadrnčel znovu, to mě utvrdilo v tom, že se mi to opravdu nezdá. Stek byl zase tu, kdo to tak asi může být, v tuhle hodinu. Štrachal jsem v paměti...
„Snad to není ten zpěváček.“ pronesl jsem k Elišce.
„ Já tam jdu.“ řekla.
Půl vteřiny mi trvalo to, co se mi odehrálo v hlavě. Po krátkém zaváhání, jsem řekl.
„ Lež, já tam jdu !!! “
Vystřelil jsem z lože jako blesk. Pomalovaný válečnými barvami, jako Inčučuna. Aniž bych věděl, kdo bude za dveřmi, toužil jsem po jeho krvi. Přískokem před, jako indián na válečné stezce se ženu ke dveřím, pro jeho skalp. Odemykám a silou se dveře rozlétly. Moje agresivita musela být s tohoto pohybu patrná.
A kdo tam nestojí, k mému překvapení, není to zpěvák, jak jsem si zprvu myslel, že svojí nejapnou provokací, bude chtít pokračovat v konfliktu, což jsem si myslel cestou ke dveřím.
Ale stojí tam přítel toho éterického stvoření nad námi. Změřil si mě pohledem a o krok ustoupil od dveří. Tím mě utvrdil, že rozladěnost z předešlých okamžiků je na mě patrná i v tuto chvíli.
„ Jdu se jenom zeptat, volala mi před pár hodinami přítelkyně, že to pořád teče. “ říkal omluvně.
Zatáhl jsem ho do koupelny a ukazuji mi tu spoušť. Do toho vstoupila i Eliška a přidala se do našeho rozhovoru. Chlapec ještě mladší než soused zpěvák, se znovu omlouval. A vyprávěl, jak u nich celý den, opraváři opravovali sprchový kout a jak byli šikovní, že kdyby je měl platit on, tak by je hnal svinským krokem. Abych mu vysvětlit, proč ze mě sálá ta zuřivost, pronesl jsem.
„ Před čtvrt hodinou jsem byl zvonit na Vašeho souseda, zase vyhrával, Vám to s přítelkyní nevadí, Vy při tom jeho hrání můžete spát..? “ on mávl rukou a řekl.
„ My máme pokoj na druhé straně baráku, tak to tam tolik neslyšíme.“ rezignovaně jsem v rozhovoru raději nepokračoval…
Výsledkem tohoto večera je. Že pánové opraváři druhý den hned zrána nic nebetonovali. Ale další oprava jim zabrala skoro celý den. Eliška musela během dne přijít na skok z práce, aby zkontrolovala, jestli voda zase neteče. Ještě, že to má domů z práce jenom chvilku. Já když jsem odpoledne přišel, podíval jsem se do koupelny také. A s úlevou si oddychl, ovšem ihned na to jsem začal přemýšlet, kdy to asi zase začne chcát. A teď mi řekněte. Dá se tady vůbec žít... |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'pledge.cz', 04.06.2011 10:07.
| Názory čtenářů |
04.06.2011 07:20
 muclicka
|
)))))musí i když se někdy nechce) |
06.06.2011 11:00
 karel_letoun
|
Ach jo, já to znám, zažil jsem něco podobnýho, trvá to vlastně dodnes, s přestávkama, teče nám voda na balkon od sousedů nad námi, jsou to debilové, v létě se polejvají vodou na balkoně, aby jim nebylo horko a je jim jedno, že to teče dolů. Asi je brzy zabiju. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|