Dílo #74629
Autor:Andrew Maxwell
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:10.05.2026 18:34
Počet návštěv:33
Počet názorů:1
Hodnocení:1

Starý pes
Jsem smutný jako starý pes
kterému unavili pána
přes třísky smutku nevidím štěstí les
přes závoj noci nevidím úsměv rána
 
chci lhát, že dobré srdce tluče lépe
že tluče dlouho a bije jako zvon
chci lhát, že plány vojevůdců velkolepé
umí brát ohledy a myslí na bonton
 
smutek mi kalí myšlenky
jak bota vodu žluklou v louži
ohňostroj hořkých slov vylétl písmenky
a před očima krouží
 
život jde do spirály, záleží jenom na směru
kam že se stočí a kam půjde spát
upiju před půlnocí hlt trpkého likéru
jsem zloděj úsměvů, který dnes naposledy krad'.

Názory čtenářů
15.05.2026 16:08
Lesan
Výborné...
Ve starém Řecku vybraný symposiarchos nastolil téma a přizval moudré k debatě. Zapíjené krétským vínem, ovšem ředěným jedna ku jedné. Měli čas, lehátka a dost vůle myslet na sebe a především na druhé a nastolit společensky obecně přijatelný etalon. Myšlenka v tomto dílku by stála za precizování, něco o chatrnosti života.
Jenže budoucnost už kypí v náruči AI, ta definuje a okleští lidskost. Nezbývá než opustit dav.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)