Dílo #71135
Autor:Andrew Maxwell
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:08.08.2017 07:22
Počet návštěv:553
Počet názorů:3
Hodnocení:5 1

Deště

 Křivokrké deště
 padají padají až dlažba vyfukuje chladnou páru z kupy hrnců
 myslivci udýchaní prostřílení laskavými zraky plachých srnců
 padají padají

 jeden se za tvým oknem jídla nenají, když venku padá smutná voda
 jen světlo z neónů nás ve tmě váže k sobě
  váže nás oba

Názory čtenářů
10.08.2017 08:34
Andrew Maxwell
Vždycky, když prší, mám chuť nejít, ale stát. Jako by déšť byl oslava nepohybu. Protože déšť sám už je dostatečnej pohyb, jakoby "posvátný padání". I jeho šumění jako by říkalo shhhhhhhh, mlčet a užívat. Je šedivej, svou barvou. Díky tomu vyniknou skrz něj nahlížený barvy jiný. A když foukne vítr, semtam, krk deště se pokřiví, jak kráčející šedivej plameňák.
12.08.2017 22:04
josefk
jeden se kvůli dešti nenají, druhý se napije... :)
18.08.2017 16:10
bříza

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)