Kdyby se domy řítily, já zachráním si nejdřív tebe, namouduši
to není slib, i sliby umím zvládnout líp než fabulací
jsi víc než kupa buněk poválených někde po matracích
namouduši
vím, jak slepí lidé umí býti hluší a jak já uměl být

hluchý i slepý zároveň
když úsměvem s´ mi z noci šedomodročerné udělala den
já lhal si, že snad slyším tvoje srdce bít
ten tlukot znamenal by, že snad zkouším žít i já
a namouduši
mám tě vážně rád