Prolog |
|
Rozkývané |
rozkývané stíny stromů větrem matou moje kroky jak jdu ve tmě skoro bych padnul na hubu pomatené Hořovice po půl šesté ráno plné tmy a zvuků z mrtvých zahrad benzínku přepad hlouček maskovaných
holubů
zebou mě nohy a vítr škube dveřmi v rytmu polonadšeného záchvatu nikdo nevyjde a nikdo nepozdraví mám v hlavě iluzi - láska je všude a
všechno míří k niternému návratu |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|