Nikdynikdynikdy nic - v tom horku - průstřel zřítelnic
už nezastaví snění
když naprší, než uschne nám, tak voda v místních kalužích až nezuřivě pění

"CAP" polonéza ptačích noh na střechách (ách, já neznaboh) tu rozpálených v plechu
hned krouží nad mou náladou, nad hlavou mraky neplavou, chci v srdci pro stín mojí lásky teď zas v tobě hledat střechu

pojď

pojď čajem chladit hrdla vysušená prachem
a mlčet bez myšlenek vrytých duší do stolu
malíčky dotklé koncem konců interního světa
toho druhého jen sladce pospolu.