Smrákalo se nad Smrkovou věží nad smrkovým borem. Pes s dlouhým čumáčkem se ploužil nízkým podrostem a kolem tekla černá řeka jménem Černotok. Nebe si měnilo barvy s podzemím, normálně cáralo spodky umolousaným podrostem. Bylo to k pláči.

Občan Č. klopil hlavu. Když byla dostatečně sklopená, spadl mu klobouk a myšlenky do připravených dlaní. Neměl více co nabídnout žebrajícím kolemjdoucím. Nehleděl na nebe ani na smrákání se. Byl slepý jako dvě patrony.

Klika u dveří. Sledoval její popraskanou strukturu. Ošoupaná místa tam, kde za ni nejvíc lidi berou. A celé dveře, ale ty mnohem světlejší, spíš krémové, uprostřed hlavního pole neprůhledné sklo. Odněkud cejtit chlór. Umírající osoby a čas, ucházející pod dveřmi směrem všude.