Propadl jsem se až nahoru s deštníkem v ruce
déšť pod sukně pochodujících žen střelci se slovy umírají na potkání
úsměvy trhající lidi od ucha až k uchu gramofonové vzpomínky ze dveří s modrou zárubní
brouci rostou jako z vody ten čaj jsem neměl pít