Zpěv ptačí

 zpěv ptačí
 prohupsnul mezi stromy
 a teď už neskotačí
 svezl se na zem
 a v louži odrazil se do světa

 jak podzim na pavlačích
 vždy šťouchne do léta

 

 Neriskovali by, kdyby nemuseli

 Neriskovali by, kdyby nemuseli,
 muži se šroubováky
 napojení na běh každodenní syrovosti
 na lavičce
 rozlité kafe
 připomene neznalému
 že den
 se děje taky někomu
 úplně jinému

 hranostaj, smýkne se z rukou ženě
 z obrazu
 a běží
 zautomatizovanými pohyby to kvůli strachu,
 že nádraží
 je jenom uzel na kapesníku
 že kudy domů, kudy pryč a kudy do nikam.

 Motorest

 Pěst
 je stejně jenom ruka
 co musíš nést
 a rozmýšlet
 komu ji dáš

 vždyť už se znáš
 máš vždycky plnou pusu řečí
 a plné oči gest
 zastavíš dupneš na brzdu
 a zase Motorest.

 

 Vídáme na lukách

 Vídáme na lukách
 spěch srnčí a v bažantnici strach
 na srdci krach
 a ruce pod hlavou
 mraky jen jedou
 už neplavou
 
 hlídačka sojka má píseň křikavou.

 

 Psal jsem ti tisíckrát

 Psal jsem ti
 tisíckrát
 a dostal zpátky tisíc prázdných dní
 s rukama pod bradou
 čekal jen, až se rozední
 čekal jen, až vemeš na milost
 mou přítomnost
 strachy
 i minulost.

 Nespal jsem asi 7 dní

 Nespal jsem asi 7 dní
 protože hvězdy padaly moc hlučně
 točily oblohou i nocí v jednom kuse
 a všechny neóny se spikly proti všem

 zametač hovínek a prachu čte si kurzy dostihů
 bez strachu ze zjevného postihu
 ozářen bludným kabrioletem
 a takhle letíme si s kometami nad světem
 nehledě na to, co psal včera Sunday Times

 nespal jsem asi 7 dní
 z důvodu obvyklého mému naturelu
 můj taxík do ráje se ztratil v nedohlednu
 a já tu ležím, v štěrku, ruku na heveru.