lampa ledabyle opřená svým světlem o stromy
(měsíc se zakabonil zpoza pomuchlané deky)
znaveně očekává, že ráno nenechá ji ve štychu a přijde

a ráno chrní, ač ví, že každou chvíli musí vyjít z řeky
nadzvednout kohouty a kojence a lidi z továren
a zamést z temných koutů tajné ušmudlané pohromy

je 7:30, kouř spěchá pyšnou mlhou přes domy
a teplo z kamen vytahuje pomačkané spáče ven

den sotva začal a už si posmrkává, po noci unaven