a) ve stínu komína

 schoulený do stínu komína
 topím se v tichu
 kouř budov okolních kreslí můj nekuřácký paradox (i do očí)
 pššššt! já říkám pšššt!
 té dámě odnaproti dohořela svíčka
 tak už ji nechá a půjde spát
 já vím

 rosa
 na drátech, jež vodí tramvaje, by ráda větší důležitost
 přes Pražský most
 lidi si čtou, co slabé světlo jenom dovolí
 a přitom rádi sní si něco zcela jiného

 prach za komínem do stran nohou jenom tak
 a hele Měsíc zase
 ruce vystřelil jsem do vesmíru naproti
 a ten mi padl do klína a obličeje
 víc než je zdrávo

 b) kolem té ohrady

 kolem té ohrady
 až za setmění
 i trochu strachu
 i trochu víc

 když lampy schválně svítí o dost míň
 se prosmýknu a potom přes dvory až k vašim dveřím
 rychle po okapu ( zas trochu klapu
 botama o okraj střechy) pak přes ty plechy  k místu kde
 scházejí se stíny bosých noh

 pak jedna božská a jeden neznaboh výměna slin

 pět minut šmajdavého štěstí, a víc než třiadvacet hodin splín

 c) jsi ráda sama

 slunce když usne navzdory třem kávám v butiku
 v hrnečku na okně ti stojí kytka seschlé trávy
 myslím si, kolena u brady, že já jsem pro tebe ten pravý
 na chvíle vděčné v doživotním dotyku

 jsi ráda sama
 usychám zkroucený jak do balíku připravená sláma
 s výhledem králů v panství podkrovního bytu
 někdy jdu na nebe a sním si (lžu si) že

 jsi tu

 držíš mě za ruku a mlčíš co svět dovolí, (fakt mlčí)
 tisíce slov jak noty popadaly na ulici vedle kolejí
 nikdo je nechce sbírat, metu ti z vlasů lístky z alejí
 které sis přinesla i s trochou rosy na obočí