Potkal jsem sebe

 potkal jsem sebe
 stanice kachlíky zrcadlo smrad z lidí
 psí smečka podél nádraží neklidné nohy
 přečtu si v mapě, kde vlastně jsem

 zlá madam běta dortík s malinou
 s pohledem kuřete, kterému špatné zrní nesedlo
 výloha ze skla matně se leskla
 až do očí

 shhhhhh, kolo felície - plechy k asfaltu
 a nebe poklonilo hlavu v poctě kabrioletu
 panáček semaforu mávnul na ty na přechodu
 mám žízeň, budu pít vodu

 a dál pujdu svou vyšlapanou stezkou
 která končí někde za sedmistým rohem
 možná v polích
 jitrocel obětavě svírá nohy vraků
 do duší nikdy neprší

 popílek smíchu dětí ze školky
 sytí ovzduší

 Kopretina

 trhám ti vlasy kopretina
 pád na zem vina moje vina
 jen znalci osudů s ostrými noži
 se popadají za propíchlá břicha

 uctěme vteřinou ticha tyto nezdvořáky
 s ohryzky, které jim poskakují maně
 míchajíc uzavřená slova v tajném klokotu
 já močím u plotu

 trhám ti vlasy kopretina
 za nehty klevety a špína
 jinak jsi šla, a jdeš a nepřijdeš
 a znalcům osudu se jenom zvětší pleš

 Slečna Agnes

 pět dog a čtyři slepice
 a stará panna na houpacím křesle
 úsměvy skleslé
 zimní zahrada kde na nohy je zvláště v zimě zima

 Agnes je sama tím vším vinna
 že každé pondělí s bábami do klubu
 Bingo
 a další podvečer se končí o stošest

 dogy co stárnou a slípky, které nesnáší
 je slabá, a přesto pěst

 Jeduvrátek

 Kolo vrátek
 a vrátka v smyku
 jed slov veletoč na jazyku
 pak sliny ozlomkrk zas krkem nazpátek

 řek slova s nábojem
 má v puse hořko mandlí
 slabiky pod vzlyky prohnou se
 cukrbliky jak na jablíčku padlí

 Voněly stromy

 voněly stromy
 do kroku zadrhlého v nepohodě chodců
 do nosu nevtíravě známé depeše

 za čtyři týdne padne třešeň padne lípa
 a déšť ten demokrat každému stejně zmokří na střeše

 voněly stromy
 cestou od pokusu o polibek, který se ztratil
 cestou od prvních lavic v našem kostele

 než dojdem domů odletí kosák do luk
 než dojdem domů, něco se v srdcích semele