nebe se vsáklo do řeky
 čímž moje útěky dostaly jasný směr
 nelze se nadechnout
 a netopit se, a to mi přijde jaksi málo fér

 závora přes silnici tvořená cestou jdoucí z polí
 nepustí výletníky tam, kde strašák hlídá cosi
 cosi, co z kukuřičných lánů tahá přízraky
 stoupnu si vedle něho
 kouknem se na mraky

 nebe se vsákne do řeky
 čímž z ryb jsou ptáci a taky naopak, jak víme
 proč my dva se strašákem se chceme změnit v mrak
 fakt netušíme

-------------------------

 křupne ti pod botou
 minulost
 čísi
 pak už ji těžko křísit

 stejně se ušklíbneš
 jako vždycky
 oříšky rozdrcené
 jadýrka lidský

---------------------------------

 hlína v dlaních
 bytostně podtrhuje křehkost přítomnosti
 a to, že klečíš na kolenou
 je jako slovo plné pokory

 máma, ne tvoje, volá na chlapce, aby šli rychle domů
 že na stole jim chladne to, co navařila
 má horké srdce a ve tváři je bílá

 dva kluci krájí brambory
 a muž, jenž přišel ze zahrady, duchem víc
 splývá se svou ženou
 
 jsme jenom hosti