V naprosté tichosti dopadl na asfaltovou zem. Voda cákla do vzduchu do výšky asi třiceti centimetrů. Všechny hvězdy v dosahu svých reflektorů zamířily na tu scénu a měsíc režisér se jal ji okamžitě natáčet. Výraz bolesti a výkřiku. Několik zubů mimo své obvyklé umístění a chuť v puse jako tenkrát, když boural na kole. Opilec s náušnicí v levém uchu oblečený do zeleného zasadil další ránu. Všechna piva v těle se pokusila utlumit tu bolest. Nedařilo se. Nedaří se. Tak ty se se mnou nebudeš bavit!!!!!! Nejsem ti dost dobrej!!!! Hajzle jeden!! A ještě jedna rána. Žena doma doufá, že když jednou šel na pivo, přijde jí brzo. Děti dodělaly úkoly a spí. Jejich táta neslyší už odmalička. Ona počítá můry, které přeletěly před lampou z ulice. Některé létají tam a zpátky. Muži nepláčou. Omyl se nad umyvadlem a do zrcadla se raději nedíval. Plakala a hladila mu tvář do časných ranních hodin.
Vykreslil si to reálně, mám v sobě silně zakořeněnej odpor vůči jakýkoliv formě násilí a z tohohle mi běhá mráz po zádech. Snad to není osobní zkušenost. Dávám kouli, protože je to živý.