plavu v tvých vlasech plavých
  za nocí jako bárka rozbouřeným mořem
  poblíž majáku

  hřeším-li myšlenkou, kde sám hřích
  pouhým polibkem je tvořen
  co potom smích
  ten musel by být jako střelba sluncem
  do mraků

  držím tě v dlaních
  jak vodu nabírá pocestný žíznivý
  a kolem roky letí

  usnu-li vedle tebe, dřív než usneš ty
  počkám si na tebe za branou hypnotickou
  vyjdu ti v ústrety

  jen já a ty
  a nikdo další, třetí

  mluvíš-li, jsi předem omluvena kdyby snad
  se slovo smeklo jako nůž na cibuli
  a vím, že někdy brečíš

  nad stolem s jablky ty vidíš léto,
  když já listopad
  já přesto umanulý
  ohromen vídávám, jak říjen srpnem léčíš

  plavu v tvých vlasech rozvlněných
  v příboji laskavosti podél lidských skal
  do loďky občas teče
  ale to samo

  až přijdu domů, rozvlníš štěstí v bocích
  cenzura pro děti než čajník dopíská
  někdy necháme čas, jen ať se vleče
  dvě srdce tuší
  jak moc je s nekonečnem počítáno