V mangroví slyšet hlasy ptáků
hlas bažin, sluk a větvoví
si berem svět svůj do zobáku
co hlas řek, nikdo nepoví

 bodláčím brouček nese břímě
strach soví zmizel, než se rozední
i ve mně tichý živý dříme
přírody ptá se, co že se smí

 čaj vbublal ránem do kotlíku
vzduch voní snítkou šafránu
dech slunce popřál táborníkům
den hezký měj hned poránu

 večer až padne botám k vnitřku
kuličky rosy se spojí v sen
zavřeme oči na petličku
srdeční sval bude spokojen