Listoví do kroku hrá křupavou melodii

o duších v davu svém, jež nevzájemně žijí

dav žere místa v koutku  vlastní beznaděje

a sype sůl tam, kde cukr potřeben je

 alejí pohledů jdu sobě sám nepodoben
klacík pod botou mou je tak jako já zlomen
na konci aleje chci najít jiné žití
ne jako hejno vran co ozlomvaz se řítí
 
s rukama v kapsách jdouc, s očima v minulosti
myslím na roky své kterak se lásky postím
zatímco alej končí tam, kde rybník v luka pad
věřím, že smutek zhyne, kde končí listopad