pofidérnost
lidského zjevení na tomto světě
s každým dalším výhonkem hlouposti
kvete
a můj ty světe
kam to jdeme?
do země
kde všechno zapomeneme
nebo do nebe ...?

ležím u tebe
tvé vlasy provoněné v babím létě
a nahodilý dotek prstů na mé dlani
rozezvučí symfonii prolínání
a všechno je náhle dobré, čisté a navěky
a nová jara s prvoklíči nesou naděj od řeky

dívky, co zemřely
u silnice prodávají všeléky