ten muž byl strom
zelenal
vždycky, když přišla vláha dní
a plakal mízu když mu škobrtaly kořeny
ten strom byl muž
a neuměl žít bez ženy

v alejích větve ulámané
na svědomí mají grobiáni
když ruce v kapsách před knihovnou
hledají průkaz na tenhle rok
na život

ten kluk byl živý plot
tak živý, že mu psali poznámky
ať dostaví se staří k starým
kvůli mladému
otloukej se píšťalko

a podél lesa vede cesta
jdou ústa pijou nealko
sveřepým čelem nemyslí na trému
a cesta svítí do vesmíru
kameny

les objímá les rameny