1968 |
Vlasy skrápí krev,
rána vyrvaná žalem,
ticho! křičel hněv.
Všude se mnou zmar,
kdosi střen rudým hávem,
srpem hlavu sťal.
Spár duši svírá,
sám Koba se v hrobě
zachechtal. Zmírám.
Ubitá víra.
naděje roztekla se,
tak jak kus sýra... |
|
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'Gejza Horvát', 08.03.2004 14:51.
Názory čtenářů |
11.02.2004 08:45
Anonym
|
dobrá depresárna, zvláště poslední sloka se mi líbí, akorát s tou kategorií si to ještě rozmysli, než se do tebe hajkumilové pustí hlava nehlava
nepřihlášený pavson |
11.02.2004 09:39
Charlien
|
a mě se to líbí...*
hezky to ke mě povídá... |
11.02.2004 11:53
Igor_Indruch
|
Mně se líbí třetí a čtvrtá. Ty první dvě jsou slabíš. Ale i tak. * |
11.02.2004 14:32
Gejza Horvát
|
Změna, jestli k lepšímu? |
11.02.2004 19:31
Albireo
|
Líbí se mi poslední. A verš srpem hlavu sťal
Albi**Reo
|
05.03.2004 08:33
Kodynie
|
Zajímavé. Má to svůj rytmus a dynamiku a poslání až mrazí. |
07.05.2004 12:30
Naja
|
Vzpominkove? |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|