Po dlažbě Okoře zavrzala popravčí kára, tažená trojicí duševních žebráků, v úplňku z pekla zavyl Baskerville, krev začala vřít - a potom kat udeřil.
A hlava bez těla, po cestě k bráně se kulí, radostí skáče, tak mile, tak upřímně, až se v ní touha chvěje, až se jí ježek natřásá, ach, jde jí to od srdce, ach, to je ale krása.
Tak skončil Vladko Dobrovodský...
|