Považuji za nutné uvést na pravou míru pohádky o sexuálním životě nácků a jejich partnerek. S nácky v ulicích a na jiných veřejně přístupných místech máme všichni své zkušenosti, víme, z jakých kruhů se rekrutují a  jaká je inteligence i záliby průměrného nácka.

Náckové se často vychloubají svými neobvyklými úspěchy u žen, až neuvěřitelnými sexuálními zážitky, počty partnerek atd. Víme o tom všichni své, ale proč toto téma jednou nezpracovat kompletně? Právě to je smysl tohoto pojednání.

Započněme tedy např. počty sexuálních partnerek. Náckové se mezi sebou i navenek honosí neobvykle vysokými počty, dosahující často i řádů stovek dívek a žen. Nesmyslnost a hloupost těchto tvrzení je zcela zjevná, nicméně u některých nácků může počet partnerek skutečně dosáhnout čísla v řádu desítek. Podíváme-li se však blíže pod pokličku, zjistíme, že v případě sexuálních partnerek nácků je množství skutečně jediným parametrem, kterým se mohou vůbec chlubit. Jaká je tedy kvalita sexuálních partnerek nácků – které ženy jsou ochotny nechat na sebe nácka sáhnout? Typy těchto žen jsou v zásadě tři, my si zde rozebereme prozatím dvě a o třetím tyxpu pohovoříme příště.

Za prvé jsou to tzv. „nazichicks“, tedy ženská verze nácka. Jsou to ženy, které tvoří spolu s nácky fašistickou komunitu – valnou většinou nepříliš svůdné, málo inteligentní dívky s nejasnou budoucností, pocházející z nižších vrstev společnosti a sociálně-patologických rodin, případně společensky jinak neúspěšné typy žen. Tyto dívky se zpravidla podobají mužské verzi nácka a to vzhledem i chováním, které je více chlapské než ženské – oblékají si pro nácky charakteristické oblečení, pijí pivo a tvrdý alkohol, zapalují jednu cigaretu o druhou, v jejich mluvě se vyskytuje veliké množství sprostých slov, navzájem se oslovují „krávo“, „vole“, případně dalšími podobnými přízvisky. Tyto „nazichicks“ bývají tzv. „dinosauří typy“, tj. ženy abnormálně, až chlapsky robustních postav. Jak se utváří taková „chick“? Především díky fysickým i psychickým predispozicím takové budoucí chick, není tato již od útlého věku předmětem zájmu chlapců a ani mezi dívkami není oblíbena. V době, kdy dětská duše prožívá první zkušenosti s opačným pohlavím a formuje si tak svůj vztah k němu, malá „nazichick“ prochází sama životem a vstřebává v sobě nenávist vůči okolí, z níž později pramení její obdiv k násilí. V pozdějším věku, většinou v období střední školy, kdy si mladí lidé usměrňují své životní pohledy, nachází malá „nazichick“ útočiště u patologických hochů, grázlů a násilníků, z nichž se později sociálně rekrutují náckové. Tito hoši však mezi sebe nepřijímají neoblíbenou šeredku jen tak, ale pochopitelně z cílem vlastního prospěchu, především sexuálního. Nazichick se stává věcí, která putuje z ruky do ruky mezi všemi nácky ve svém okolí, prodělává se svými novými přáteli jejich patologická „dobrodružství“, vypěstovává si návyk na alkohol a násilí. Takových nazichick ve skupině bývá několik, i když samozřejmě méně než mužských nácků – a protože se náckové postupně vystřídají na všech, mohou tak nabýt docela zajímavého počtu partnerek. Jak stárnou, procházejí nazichick postupně pod rukama nových a nových nácků a to až do poměrně vysokého věku – v sociálním životě často končí jako ženské delikventky a jsou častými návštěvnicemi různých nápravných zařízení.

Druhou skupinou jsou nevyhraněné puberťačky, které náckové, v jejich očích silní a drsní chlapi, kterých se ostatní bojí, fascinují a přitahují. Tyto puberťačky si neuvědomují, do jakého nebezpečí se kontaktem s nácky dostávají. A i když si to posléze uvědomí, bývá již zpravidla pozdě – laškující holčička, i když by třeba ráda, nemůže již později rozparáděného nácka zastavit. Do kontaktu s nácky přicházejí puberťačky různým způsobem – častou chybou bývá například to, když si kamarádky zajdou popovídat, pro navození pocitu dospělosti, do hospody, kde se vyskytnou i náckové. Náckové své oběti poznávají již po několika testovacích otázkách, v nichž zjišťují reakce své budoucí oběti. Pokud oběť reaguje, ať pozitivně nebo negativně, náckové přecházejí do útoku a svého sexuálního cíle později často dosahují, ať již opitím oběti, nebo jejím znásilněním. Pokud dokonce dojde k tomu, že některá puberťačka si s náckem začne dlouhodobější vztah, cesta do pekla je nastoupena. Náckova životní dráha totiž míří velmi rychle dolů, do prachu ulice. Ve dvaceti je ještě dotován rodiči, s přibývajícím věkem však pramen dotací vysychá a nácek je odsouzen k podřadným pracem, nebo kariéře zloděje a násilníka. Velmi často se z něj stává notorik a domácí násilník, terorizuje svou partnerku i děti, bije svou partnerku, podvádí ji či dokonce nechává znásilňovat kumpány ze svého okolí, byt ve špinavé čtvrti je plný hnusu a bordelu, nácek neplatí nájemné ani služby a jeho rodina se plazí po sociálním okraji společnosti. Bývalá puberťačka tak teprve nyní poznává, kam ji kontakt s kdysi tak obdivovaným náckem přivedl. Ale již je pozdě. Průměrný nácek může odlovit tak 2-3 puberťačky do roka.