co mi tedy oznámila psychosa: stav všejednoty, vyrovnanosti, všezahrnující lásky, věčného klidu bez hranic, blaženosti ze zastavení proudu vědomí, kosmické harmonie a tak dál a tak dále není z tohoto světa.

když se mysl otevře v tomto světě a díky psychose se vnímání zjemní a znásobí, rozpustí se hranice mezi vnějškem a vnitřkem, dojde k šoku z neuvěřitelné nekončící bitvy mezi vším a proti všemu. spadne kamufláž z těch zbraní, co mají i mnozí lidi v sobě, je jejich nedělitelnou součástí, kdesi třeba v "nevědomí". každý soulad je jen chvilkový (popřípadě tedy možný jen bez "psychotického" vhledu) a hned mizí v proudu jakýchsi bojů, nejen dvou protikladů, ale úplně všech jevů všemožných odstínů.

třeba příklad - město už není součet domů, parků, ulic, náměstí, kde se lidé potkávají, míjejí a vše běží tak nějak podle pravidel, ale jde o shluk protichůdných, hodně i nebezpečných energií, kde psychotik, vystavený zážitku otevření mysli, je vháněn někam do kouta, jen se brání a žije vesměs ve strachu, odkud co přiletí za maleur. to je tento (psychotikův) "otevřený" svět a ne mystikem nahlédnutý svět míru a souladu.

že by šlo projít nějakou branou a vymanit se z oblasti navzájem se potírajících siločar, vejít do rajské zahrady, kde panuje láska, klid a mír, nevnímám jako cestu dopředu, dál, ale návrat z otevřeného vědomí do světa, kde se musí hodně věcí utlumit, zamlčet, odmyslit si. připomíná to spíš vyhasnutí, říši zapomnění. tedy ten svět naplněný mírem, mimo oblast chumlu energií a vražedného chaosu, kde jde o přežití, je asi jinde.

z tohoto poznání pramení jediná věc - psychotik, pokud není sebedestruktor, popřípadě nějakým zázračným způsobem není obrněn iniciací ze světa šamanismu, což tady a teď je úplně nereálné, o otevřené vědomí nestojí. narozdíl od mystika, který hledáním jiného světa dochází smyslu toho, proč tu třeba vůbec je. psychotikovi nezbývá naopak než se jen bránit dalším zážitkům s otevřeným vědomím, pakliže se nechce vycvičit na nějakého gladiátora mysli, který nemiluje nic jiného než věčné riskování, hazard a má zálibu v přebíhání přes několikaproudou dálnici sem a tam. a nepřestává s tím, dokud se nějakému autu nepovede ho konečně srazit.

má to všechno jediné řešení, žít hlavně v tomto tzv. "reálném" světě a vnímat ho pokud možno pokorně, když se tedy zadaří. nejde to neustále.