Padnul jsem do zajetí,
bludiště procházím,
to Tvé fotky Tvoří stěny,
které dveře nejsou.
Úleva jedu co kostka,
která skrývá Vás,
soudce zelené,
s nástrojem jedovým.
Každé ráno svou rukou,
pokouším Váš výrok,
do žil pomalu proudí,
elixír co krev rozkládá.
Natráven zubatou jehlou,
teplo, ...
trnu, ...
dech se zpomalí
a černé dny se vracejí.
Tíha víček je silnější,
rozsudek byl vykonán.
|
|