Prokletí promění jméno mé,
zrnko k zrnku sbíráš,
pak v poušti,
vypouštím duši svou.
Tvůj vítr rozhání,
mračna jak písek padá,
oči zavřít nesmím,
slzy nejsou.
Když ovinu ruku Tvou,
ona opráší tělo,
mé je zbaveno,
soudný přijde den.
Slaná voda stéká,
po horizontu,
Tvé tváře
a nepatříš,
mě. |
|