Žena - dcera, která ztratí rodiče - je sirotek. Žena - manželka, která ztratí muže - je vdova. Žena - matka, která ztratí dítě - je ... ?
O (ne)životě
Sedím na sterilně bílé posteli ve sterilně bílém pokoji. Čekám a hlavou mi víří nespočet otázek. Dobře vím, že na žádnou z nich nikdy nedostanu odpověď.
Na vedlejší posteli sedí žena. Úplně cizí a přitom tak stejná. Něžně si hladí lehce vyklenuté bříško a pláče. Nevím, co říct, tak mlčím. Ona také.
Nesnesitelně řvoucí ticho přeruší něčí hlas. Volá mé jméno. Tak. Je to tady.
Cizí žena mě doprovází pohledem. Její oči jsou plné zoufalství a ztracené naděje.
Myslím na ni na sále, než mě milosrdně obklopí nicota. Myslím na ni i při probouzení. Slyším ji. Ještě pořád pláče. Chci ji obejmout, utišit. Snažím se zorientovat. Jsem tady sama. Hráz dlouho potlačovaných emocí povolila a slzy si samy našly cestu, aby hojily rány, které ani čas úplně nezacelí.
Ležím na sterilně bílé posteli ve sterilně bílém pokoji. Pokoj je sterilně prázdný. Já také.
Epilog
V. Redl zpívá o Vlaštovce: "...všechno, co necháš, ať letí, jednou se k tobě určitě vrátí...". Občas už si ale připadám jak v Hitchcockových Ptácích.
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Farah', 26.11.2010 06:45.
Je to dobře napsané a ke všemu to má neskutečný lidský rozměr. V samém důsledku je jedno, zda narozené či ještě nikoli. Rozhodující jsou pocity matky...
Je to dobře napsané a ke všemu to má neskutečný lidský rozměr. V samém důsledku je jedno, zda narozené či ještě nikoli. Rozhodující jsou pocity matky...