Dnes ráno jsem vedla se svou snídaní diplomatický rozhovor. Tvrdila, že není snídaně, ale člověk. Neuvěřila jsem jí a bez dalších cirátů ji snědla.

Dopoledne jsem šla hledat pána svého a vládce. Že se zase schovává na záchodě nebo si v kuchyni povídá s veverkami? Není tam. Kdepak je?

Vzala jsem tedy zrcátko a podívala se k sobě do žaludku. Seděl tam, mizera jeden.
 
Tak je to s ním pořád, vždycky se někam zašije a ženská aby si vše dělala sama.