Pod Zimou leží žena - Podzim; šperky z květů Jara jsou pryč - nahá a odhalená podsvětí kráčí vstříc, ona, Léto, je stará - Jinovatkou obalená, Jinou odvátá, znetvořená. Drží se v objetí,
zákonem oběti v jeden vzor spleteny.
Stříbřitý rubáš oblékáš sestře,
poslední tváři, i té prvé; dokud žár slzy zmrzlé opět nesetře... |
|