odněkud
vyhrabaná vzpomínka vůně. mihne se kolem vás, a jste rázem zasaženi.
nevíte čím, nevíte proč, a přesto rázně do hlavy. vybaví se vám dílna po
dědovi, skříň plná hader na půdě, bylinkový čaj, anebo vůně stáje.
možná nově je to „vůně“ auta, anebo hyper – giga obchoďáček mezi regály.
každý to své, ale jsou v nás, ty stříkance pod koží. dvaadvacet
let nato a najednou v nosu krásně zašimrá. zašimrá vzpomínka ve vás
vnořená. usmíváte se a netušíte důvod. netušíte ani máku a nechce se vám
pryč. a všechno samo a bez vás a je vám krásně a jen říci je dál
potřeba tu krásnou náhle vynořenou vzpomínku, aby hřála přes vás dál. |
josefk 
Doffie 
muclicka 